ArchaLetos poslední, totiž osmé číslo tištěného zpravodaje ČRDM Archa se tematicky věnuje oddílovým tradicím. „Stejně jako kotoučáky už dávno vystřídal přehrávač na CD MP3, i oddílové tradice ušly dlouhou cestu. Ty dobré přetrvaly a tvoří se další. Nastupují stále nové generace sokolů, skautů, pionýrů, požárníků…., kteří mají nápady a chuť tvořit. Nejlépe se vše pochopí na příkladu,“ píše ve svém úvodním fejetonu Marie Molková. Pár příkladů se v této Arše najde.

    Jeden za všechny. Většina z vás nejspíš ani netuší, že se ostrovu na 32. říčním kilometru Labe přezdívá Šán. Tedy alespoň mezi členy stejnojmenné vodácké skupiny, založené někdy v šedesátých letech. Působí dodnes, a to pod hlavičkou organizace KONDOR. Na zmíněném ostrově pořádá Šán už přes třicet let své letní tábory. A od roku 1977 se tam již tradičně konají noční cesty pro amulet. Více se o nich můžete dozvědět v příspěvku Jany Trpišovské Amulety pro štěstí.

    „To není jen náš současný problém, to je jasný syndrom všech konzumních společností – ztrácejí historické povědomí. Nejen, že se zajímají jen o přítomnost, ale všechno chtějí mít hned. Ztráta paměti. To je samozřejmě zlé, protože lidský život – stejně jako dějiny, jsou příběhem. Není možné porozumět přítomnosti bez příběhu, do něhož je zasazena. V tomhle smyslu je tradice nenahraditelná,“ zamýšlí se nad její úlohou v profilovém rozhovoru Archy filozof Erazim Kohák.

    „Osmička“ Archy se vrací i k podzimní českobudějovické Celostátní velké výměně zkušeností (CVVZ); portál Adam o ní ostatně před časem obsáhle referoval. Ve zpravodaji se můžete mimo jiné dočíst také o tom, jak skupina dětí z Dětského domova ve Vysoké Peci o podzimních prázdninách pracovala spolu s pražskými dětmi na Horním hradě nedaleko Stráže nad Ohří; na akci Človíček pomocníček je pozvalo občanské sdružení Malý princ.

    Jméno Jaroslava Foglara určitě není třeba nikomu představovat. Možná ale neuškodí přečíst si pár řádek také o organizaci, která si Jestřábovo občanské jméno dala do svého názvu. Členská základna Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) se pohybuje zhruba kolem tisícovky, přičemž na osm set členů se zapojuje do práce s dětmi a mládeží – ať už jde o jednotlivce, kluby, oddíly či pobočky ve větších městech. Tohle členské sdružení České rady dětí a mládeže sdružuje především přátele a příznivce díla a výchovných metod slavného spisovatele. Ale nejen to – SPJF vydává také časopis Bobří stopou, dokonce i „foglarovky“ v Braillově písmu pro nevidomé… Medailónek SPJF včetně rozhovoru s jeho předsedou Milošem Vraspírem najdete uvnitř Archy.

    Autor