Jaký osud čeká krajské rady dětí a mládeže? Půjdou dál každá zvlášť, svou vlastní regionální cestou – tu k prosperitě, jinde ke skomírání či pozvolnému zániku – nebo začnou účelně spolupracovat, mluvit stejnou řečí a hledat bok po boku své „místo na slunci“? A kde to místo vlastně je? A kde bude za pár let? V České radě dětí a mládeže(ČRDM), kde již nyní tři z nich jsou? Tyto a další otázky se vyrojily na semináři svolaném Jihomoravskou radou dětí a mládeže (JmRDM) na sobotu 15. ledna 2005 do Brna. Seminář byl ryze pracovní a jeho účastníci na něm jednali bez oficialit, otevřeně a přátelsky.

    Dobrou vůli sednout si s ostatními za jeden stůl a vyslechnout jejich názory, stesky a přání dali kromě předsedy ČRDM Pavla Trantiny jasně najevo představitelé šesti dětských a mládežnických krajských rad: jihomoravské, zlínské, liberecké (RADAMLK), moravskoslezské (RADAMOK), jihočeské (RADAMBUK) a kraje Vysočina. Zástupci těch zbylých, kteří si do objektu tamní Městské rady Pionýra „Údolní“ nakonec cestu nenašli, nejspíš udělali chybu: blýskalo se tam totiž na lepší časy – dost možná, že i pro ně.

    Jihomoravská rada dětí a mládeže„Nastává doba, kdy by bylo dobře, abychom se sešli a porozprávěli o naší činnosti, protože určitě každý za těch pět let, kdy začaly vznikat první rady, už má za sebou jisté zkušenosti,“ zobecnil důvody setkání předseda svolavatelské JmRDM Jan Hochmann (Česká tábornická unie). Ukázalo se, že jeho intuice byla správná, že dětské a mládežnické krajské rady stojí na stejném rozcestí, že řeší hodně podobné problémy a že zkušenosti jedněch se mohou hodit druhým. A co je vlastně pálí? Některé – například zlínská, jež sdružuje šest organizací – poctivě hledají smysl své existence. Potřebují znát odpověď členských sdružení na otázku, zda má cenu jejich krajský článek držet, nebo zda je neúčinný a zbytečný, protože jim nic nepřináší. Nabízí se reorganizace krajské rady; chtějí touto cestou jít?

    Další, třeba KRDM Vysočina (22 členů), se těší „v kraji“ solidnímu renomé. „Máme velmi slušnou pozici. Už dneska se nám daří připomínkovat a upravovat různé návrhy; dokonce jsme předložili úplně nový projekt, který už byl schválený a umožňuje čerpat prostředky na obnovu táborů,“ prohlásil zástupce zmíněné krajské rady Martin Paclík. Nabídku směrem k členským sdružením by na Vysočině rádi rozšířili ještě o ekonomický a právní servis, také o pomoc s granty. „Pokud by rada měla naplnit všechny své vize, tak by potřebovala člověka, který by se jí věnoval naplno,“ odhalil pak Martin Paclík Achillovu patu řady krajských rad. Profesionální přístup totiž vyžaduje i odpovídající zázemí a podmínky, včetně těch finančních. „Zatím to děláme všichni bezúplatně. Nás pět, co tam teď jsme, kromě toho, že si vedeme svoje organizace, chystáme někdy do jedné, do dvou do noci všechno, co je třeba,“ vylíčil situaci ve „své“ krajské radě Štefan Greš – Pišta (RADAMOK). Před letmým výčtem loňských aktivit RADAMOKu je přitom namístě smeknout: od organizování Bambiriády v osmi městech až po rozsáhlou ekologickou soutěž ve sbírání víček od PET lahví…

    Ke slovu postupně přišli zástupci všech šesti krajských rad, za ČRDM řekl své i Pavel Trantina.

    Výsledek?

    ČRDM, která nyní zastřešuje 90 dětských a mládežnických spolků, sdružení a organizací, nevnímá krajské rady dětí a mládeže jako své krajské pobočky – přes podobný název jimi totiž nejsou, jde o samostatné subjekty s vlastní historií. To za prvé. Za druhé, ČRDM si váží jejich práce v regionech, především úsilí, které mnohde věnují přípravám Bambiriády. „Máme zájem na členství krajských rad v ČRDM,“ prohlásil za třetí Pavel Trantina a hned stručně vysvětlil, proč.

    Česká dětská a mládežnická rada by podle jeho názoru přijetím krajských rad nabyla na větší reprezentativnosti, už s ohledem na to, že v národních radách evropských zemí je zastoupení „krajů“ a tamních lokálních sdružení běžné. ČRDM by se tím také více „připoutala k zemi“ a získala větší přehled o situaci v krajích, vzájemných vztazích členských sdružení a fungování jejich regionálních složek.

    ČRDM může krajským radám naopak nabídnout prostor pro jejich spolupráci. „Myslím si, že ČRDM může hrát roli určité informační a koordinační platformy pro vás, třeba formou dobře fungující komory krajských rad v rámci české rady,“ nastínil jednu z variant Pavel Trantina.

    Zmínil se i o možnosti prezentace krajských rad v médiích ČRDM (Adam a Archa), o posílení lobbingu na celostátní i krajské úrovni a o účasti na zajímavých projektech. Jako příklad uvedl projekt Být při tom, který v současném konceptu vychází z velkoryse pojatého a úspěšného francouzského modelu.

    Buď jak buď, ČRDM nemá podle jejího předsedy zatím nějaký oficiálně schválený přístup ke krajským radám. Nemá také vypracován ani žádný „nabídkový list“, který by jim mohla okamžitě předložit. „Myslím si, že to je otázka přirozeného vývoje, kdy si navzájem řekneme, jaká jsou očekávání, jestli je dokážeme naplnit, co komu může spolupráce přinést a jestli je to účelné,“ nechává událostem volný průběh Pavel Trantina.

    A brněnské setkání k tomu ve své odpolední části dobře posloužilo, námětů je po schůzce celá řada.

    Jihomoravská rada dětí a mládežewww.jmrdm.unas.cz
    Rada dětí a mládeže Libereckého krajewww.radamlk.cz
    Rada dětí a mládeže Moravskoslezského krajewww.radamok.cz
    Rada dětí a mládeže Jihočeského krajewww.radambuk.cz

    Autor