Klára Polívková a Nikola HorkáNikola Horká a Klára Polívková na nádraží zpozorovaly, jak skupina chlapců ubližuje mentálně postiženému děvčeti. Nepustily ovšem celou událost z hlavy, naopak, a to dokonce vícekrát, rozpohybovaly dospělé, aby něco udělali. A výsledek? Po jisté dávce vytrvalosti a touhy pomoci ze strany Nikoly a Kláry se dívka nemusí bát oné bandy kluků a Nikola s Klárou si letos za svůj odvážný a hlavně prospěšný čin odnesly EPIC – Cenu za odvahu. Nebyly však jediné…

    Lívie Klausová gratuluje Patriku Královi.EPIC – Cenu za odvahu uděluje porota (v níž zasedá např. Ing. Livia Klausová, CSc., olympionik Aleš Valenta či psycholog PhDr. Karel Humhal) každý rok dětem ve věku 3 až 14 let za hrdinské činy, jimiž prokázaly svoji odvahu a statečnost.
    Kromě již zmíněné Nikoly a Kláry (ke kterým se dnes ještě vrátím) porota tímto oceněním odměnila zachránce z těchto příběhů:

    Honza KvapilTříletý Patrik Král z Prahy i přes svůj velmi nízký věk vyběhl v noci z bytu na ulici hledat pomoc pro svého dědečka, který zůstal ležet doma sám a zraněný na podlaze.

    Tomáš Mareš Romana Kocůrková a Vojta SmetanaJan Kvapil z Krnova skočil do vody pro 76 letého pána.

    Tomáš Mareš (Varnsdorf), Romana Kocůrková (Varnsdorf) a Vojtěch Smetana (Česká Lípa) drželi vlastníma rukama nad vodou chlapce, když se pod ním v únoru v Jiřetíně pod Jedlovou prolomil led.

    Ondřej JirkůOndřej Jirků z Jindřichova Hradce zachránil život svému kamarádovi – obnovil mu životní funkce po pádu ze stromu a dal ho do stabilizované polohy.

    Dominik Němec z Přerova nechal na břehu veškerou bázeň a neváhal se ponořit do chladné vody, aby zachránil o dva roky staršího kamaráda, pod kterým praskl led. Lívie Klausová gratuluje Dominiku Němcovi.

    Všem patří moje úcta a obdiv za to, co neváhali udělat pro jiné!

    Nyní zpátky k Nikole a Kláře. S nimi jsem si popovídala těsně před slavnostním předáním EPIC – Cen za odvahu ve čtvrtek 23. června 2005 v pražském Obecním domě a mnohé jsem se dozvěděla. Každý den potkávaly při cestě do školy a zpět mentálně postiženou Janu, která neměla moc kamarádů, ale zároveň s nikým žádné konflikty. Až jednou spatřily partu kluků, jež nutila Janu, aby se mlátila pěstí do čela. Klára a Nikola, jak mi při rozhovoru pověděly, měly chuť klukům něco rozbít. Dokázaly se totiž vcítit do duše Jany. Neváhaly a řekly agresorům, ať Janu nechají být. Třebaže zmíněná banda holkám dokonce nabídla, že se můžou přidat a získat tím víc, než když Janě pomůžou, Klára a Nikola nezaváhaly a oznámily událost ve škole. Jak to většinou bývá, nic se nedělo a šikana pokračovala dál. Tak opět přitlačily na dospělé, až se do věci vložila policie. Teď už má Jana od kluků klid, parta se jí i oběma děvčatům (které získaly novou kamarádku) vyhýbá.

    Karel Humhal odpovídá Kristýně MixovéA co napadlo po přečtení tohoto příběhu psychologa Karla Humhala?
    „Že jsou dívky velmi odvážné. Někomu to může připadat legrační, ale ono jde o život. Pokud šikana pokračuje, tak často končí nešťastně. Připomenu třeba tento případ – šikanované dítě se udusilo igelitovým pytlíkem, který mu ostatní dávali na hlavu. Myslím si, že v případech, kdy se děti začnou chovat zlovolně (svévolně a ještě zle), se nabízí otázka, kde to má konec. Tyto dívky nemohly tušit, jak se věc vyvine, když se postaví na odpor. Mohli je ti kluci třeba vyhodit z vlaku. Proto si myslím, že to byl od Nikoly a Kláry velice statečný odvážný čin.“
    Tolik názor jednoho z porotců.

    Na slavnostním vyhlašování v Obecním domě vystoupili: Jiří Korn a 4tet, Petr Kolář, Martina Balogová a RONY (efektní žonglování).
    Jiřího Korna a Petra Koláře jsem se v souvislosti s oceněním Nikoly a Kláry zeptala, jestli se sami setkali s šikanou nebo byli jejími svědky.

    Petr KolářPetr Kolář: „Podobné věci se stávaly už od školky, aniž by se tomu říkalo šikana. Vždycky se našel někdo, kdo tu partu vedl a byl ten silný, takže určitě. Je důležité se s tím umět vypořádat. Člověk někdy i v dospělosti narazí na někoho takového a překvapí ho to. Šikanu odsuzuji a nemám rád.“
    Jiří KornJiří Korn: „Svědkem jsem se nestal a šikanu velmi odmítám. Je to odporná záležitost nemám ji rád. Nerad o ní slyším, protože si myslím, že je ubohá.“

    Na závěr přenechám slovo další člence poroty, paní Livii Klausové, která mi odpovídala na otázku, co pro ni znamená odvaha a statečnost?
    „Jsou to krásné a obdivuhodné lidské vlastnosti a myslím si, že je dobré je oceňovat, protože odvahu a statečnost člověk potřebuje k životu.“

    Myslím, že k těmto slovům není co dodat.

    Autor