Fašismus. Komunismus. Dvě jednoduchá slova, která však dokáží obsáhnout jedny z největších hrůz v dějinách lidstva. Jaká je však mezi nimi, kromě oněch hrůz, souvislost? Odpověď je jednoduchá: totalita.
Pro někoho dávná minulost, pro někoho pojem z učebnice dějepisu, pro jiného však stále živé a mnohdy i bolestivé téma. A Národní parlament dětí a mládeže (NPDM) rozhodně nespadá do prvních dvou skupin. Proto se v pátek 21. listopadu 2008, první den jedenáctého zasedání NPDM, jeho členové vydali na exkurzi do Ústavu studia totalitních režimů v Praze.
Program začal nejprve přednáškou o totalitě jako politickém systému. Především tedy o tom, který poznali na vlastní kůži i občané tehdejší ČSSR. Oborníci na danou tematiku osvětlili obsah pojmů jako rozvědka, špion, Státní bezpečnost, KGB, atd. Mladí zastupitelé dokonce dostali možnost nahlédnout do několika svazků z archivu STB či jakéhosi „kodexu špiona“.
V druhé části programu se promítal film „The Soviet Story“ od litevského režiséra jménem Edvins Snore. Tento dosud téměř nezveřejněný dokument pravdivě ukázal, jak byla vedena ruská politika v době Stalina, zvláště pak jeho nelidské způsoby odstraňování nepřátel. Velmi zajímavým se pro většinu diváků stalo srovnání fašismu a komunismu. Téměř stejná hesla, stejné propagandistické obrázky, stejná gesta. Až k neuvěření, že se jedná o dva různé systémy a dva odlišné diktátory. Nejsmutněji však působily výpovědi pozůstalých či samotných obětí hladomorů, výslechů a mučení, které se odehrávaly v oblasti Ruska a východní Evropy.
Po skončení promítání se z tváří zúčastněných daly vyčíst smutek, lítost či hořkost nad křivdami, které stále ještě nebyly napraveny. Rozvinuly se pak četné diskuse, především o lhostejnosti nadnárodních organizací a Evropy k nenapraveným zločinům tehdejší doby.
Jedním ze zúčastněných byl i Andrej Galčenko, původem z Ruské federace. Deset let už žije v České republice a o komunistických hrůzách prohlašuje: „Vítěze nikdo nemůže odsoudit za genocidu, protože je to vítěz. Víc není třeba dodávat.‘‘
Také ostatní členové NPDM by byli rádi, kdyby se informace o zrůdnosti totalitního režimu, především prostřednictvím tohoto snímku, dostaly k co největšímu množství mladých lidí. Exkurze v tomto ústavu se stala opravdu cennou zkušeností a dalším krokem k poznání historie lidstva.
Národní parlament dětí a mládeže – Aneta Skřebská, Olomouc
