Dobrými zkušenostmi se strategickým plánováním se mohou pochlubit Otrokovice. V rámci výzvy č. 46 Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost zde vytvořili Lokální strategii rozvoje vzdělávání v území.
Projekt podpořil také další zvyšování kvality základního vzdělávání v regionu. Do iniciativy s podporou více než 16,5 milionu korun se zapojilo deset škol. Jako její součást proběhly například kurzy pro vedoucí pracovníky s průřezovými tématy z oblasti vzdělávání včetně legislativní problematiky. Hovořili jsme s vedoucí odboru školství MěÚ v Otrokovicích Barborou Šopíkovou. Doufáme, že vás její zkušenosti a informace, o které se s námi ochotně podělila, inspirují.
Ukazuje se, že není vždy snadné příjemcům vysvětlit, že nové postupy v oblasti místního akčního plánování mají smysl. Naráželi jste před zahájením projektu v OP VK na takové obtíže?
Zástupci škol a obcí se obecně zajímají především o praktické věci, jako je možnost získat finance na konkrétní investiční či měkké projekty. Často se jedná i o menší investiční akce nebo opravy, související s aktuálním stavem škol a jejich vybavení. Záležitosti strategického plánování jsou pro ně abstraktní a berou je spíše jako nepříjemnou povinnost než jako příležitost něco nového vymýšlet a tvořit.
Proč myslíte, že to tak je? Jde o nezájem škol a dalších partnerů, nebo je to tím, že nemají dostatek zkušeností?
O nezájmu hovořit nelze, protože školy si uvědomují, že potřebují dobře a pravidelně komunikovat se zřizovateli. Nižší ochota podílet se na činnosti pracovních skupin je u pedagogů často zapříčiněna nechutí vykonávat další aktivity zadarmo. U ředitelů a starostů je problém v jejich vysokém zatížení širokým spektrem činností, kterým se musí dennodenně věnovat. Za svoji prioritu považují operativní řízení akutních problémů, nemají dostatek sil a času zabývat se strategickým plánováním nebo strategickým řízením. Tyto aktivity pro ně představují práci navíc. Ředitelé škol mají rádi nastavená pravidla a očekávají doporučené postupy. Očekávají, že budou prováděni procesem plánování, že se jim řekne, co mohou nebo co mají plánovat.
Jak se vám podařilo přesvědčit klíčové aktéry, že má smysl se do projektu zapojit?
S řediteli škol spolupracujeme dlouhodobě, setkáváme se každý měsíc na poradách, kde řešíme aktuální problémy. Reagovala jsem za zřizovatele na výzvu č. 46 a na poradě jsem ji představila ředitelům škol. Podpořila jsem je v názoru, že je nutné pomáhat nejen žákům ohroženým školním neúspěchem, ale stejně tak i žákům mimořádně nadaným. Druhým argumentem bylo, že pokud se do budoucna nenaučíme strategicky plánovat, nebudeme umět správně využívat fundraising. Společně jsme diskutovali a hledali smysl a důvod zapojení do projektu.
Jakých změn se díky projektu podařilo dosáhnout? Zlepšila se například komunikace mezi zřizovateli a školami a celkově mezi všemi aktéry vzdělávání v regionu?
Ředitelé ocenili, že se mohou scházet a vyměňovat si praktické informace. Vzdělávání pedagogických pracovníků a jejich kariérní růst velmi napomohly ke stmelení pracovních kolektivů a vytvoření správného klimatu ve školách. Všichni se jednoznačně shodli na tom, že pokud má „slabý“ žák pravidelný dozor a podporu i mimo samotnou výuku, přicházejí velké pokroky. Ředitelé dále oceňovali možnost navzájem se poznat, vyměnit si zkušenosti s prací s žáky, informovat se o používaných metodách. Jsem ráda, že jsme navázali velmi přátelskou spolupráci s řediteli škol v našem ORP a že náš projekt realizátoři a partneři vyhodnotili jako jeden z nejúspěšnějších.
Kde naopak cítíte slabé stránky? Co se vám nedaří tak, jak jste si představovali?
Nedaří se zapojovat rodiče. Přestože dostali pozvánku na setkání, nepřišel prakticky nikdo. Rodiče se o strategické řízení v oblasti vzdělávání nezajímají, a to ani lidé zapojení v SRPŠ nebo ve školských radách.
Nyní navazujete na tento projekt v OP VVV realizací IPo MAP, tedy tvorbou Místního akčního plánu. Jakým způsobem využíváte předchozí zkušenosti?
Využíváme toho, že se s aktéry plánování známe a že věříme, že z toho, co víme, něco rozumného vytvoříme. A hlavně že to, co vytvoříme, bude možné postupně realizovat. Plánujeme provázat spolupráci s Krajskými akčními plány (KAP) tak, aby i na krajské úrovni vycházely z místních problémů, které vzdělávací systém provázejí.
Jakou variantu MAP realizujete?
Cílem projektu je realizovat proces MAP+.
Máte tipy a rady pro ty, kteří s akčním plánováním teprve začínají? Jak například mohou využít všechny možnosti a prostřednictvím projektu podpořit rozvoj a řízení vzdělávání v místě, kde působí?
Zapojte do týmu někoho, kdo má se strategickým plánováním komunitního typu zkušenosti, kdo dokáže vytěžit informace z diskusí s aktéry MAP a dokáže je přetvořit ve strategický dokument. Kdo dokáže uřídit diskusi tohoto typu, což leckdy není jednoduché. Ředitelé škol jsou osobnosti s vlastním rozdílným pohledem na řízení organizace. Nastavte pravidla, dohodněte si předem termíny setkávání, aby si maximum lidí, které chcete zapojit, vyhradilo pro váš projekt čas.
Jitka Baťková, NIDV
Související: Akční plánování: Jak na to?
www.adam.cz/clanek-2016090031-akcni-planovani-jak-na-to.html
